Knihy a příběhy z Arboret‘ Ferins

Každý list, každá stopa, každý druh větru — všechno má příběh.


Vítej v Arboret’ferins!

Jsem rád, že ses zastavil právě tady, v nenápadném koutě, kde příběhy klíčí jako mladé stromky, rostou a jednou se třeba stanou něčím, co si poneseš dál.

Píšu knihy, které jsou trochu jiné. Nepotrpí si na striktní hranice, protože realita a fantazie se v nich dotýkají tak přirozeně, jako když vítr hladí trávu. V mých příbězích se setkáš s obyčejnými lidmi, jejich radostmi i bolestmi, ale také s těmi, kdo mají uši citlivější než naše, a srdce mají vetknuté mezi světy.

Antropomorfní bytosti, zvířecí duše i lidé tu žijí bok po boku. Každý z nich nese svůj příběh o tom, co znamená být si blízko, milovat, věřit, ztrácet se i znovu se nalézt. Někdy je to něžné, jindy drsné, ale vždycky opravdové.

Možná tu najdeš něco jemného. Příběhy plné přátelství, oddanosti, objevování, lásky i vášně. Ať už z lidského světa, nebo ze světa jehož okraj se leskne magií. Nejsou to velká slova. Jsou to malé příběhy, které se dotýkají právě tím, jak jsou křehké a upřímné.

Psát jsem nezačal proto, abych byl slyšet. Spíš proto, že některé věci prostě chtějí ven. Vzpomínky, které dozrály. Vzpomínky, které se dají unést jen tehdy, pokud se promění v příběh. Radosti, které potřebují být sdílené, aby nezmizely. A pak i ten tichý hlas uvnitř, který pobízí člověka zůstat pravdivý a nutí jej vyprávět. Možná píšu, abych nezapomněl, že i uvnitř běžných dní může existovat kouzlo.

Knihy, které tady najdeš, vznikaly pomalu. Z malých obrazů. Z dlouhých večerů. Z upřímné touhy po světě, který je laskavější a měkčí, a přesto nezavírá oči před bolestí.

Pokud se rozhodneš pokračovat dál, děkuji! Možná spolu objevíme, že příběhy nejsou jen o čtení, ale i o tom, co se stane uvnitř nás, když dočteme poslední větu.

Vítej v Arboreť Ferins.
Doma…
Jsem rád, že jsi tu.



Něco málo z blogu

  • O červených nitích

    Jedna stará východoasijská legenda vypráví, že lidé, kteří se mají v životě potkat, jsou od narození spojeni neviditelnou červenou nití osudu. V japonském podání bývá uvázaná kolem malíčků. Je tak jemná, že ji nelze…

    Přečti si celý článek…

  • Ema (絵馬)

    Ema (絵馬) je tradiční japonská dřevěná destička, na kterou lidé píší svá přání, prosby nebo poděkování. V Japonsku je pak nechávají zavěšené ve svatyních jako malé, tiché vzkazy tomu, v co doufají. A právě…

    Přečti si celý článek…

  • Mono no aware (物の哀れ)

    Mono no aware (物の哀れ): krása okamžiků, které se rodí z pomíjivosti. Pojď, dnes ti ukážu další kousek inspirace pro Odvátou čepici. Možná sis ho už v knize nevědomky všimla… možná tě jen pohladil po…

    Přečti si celý článek…