Mono no aware (物の哀れ): krása okamžiků, které se rodí z pomíjivosti. Pojď, dnes ti ukážu další kousek inspirace pro Odvátou čepici.

Možná sis ho už v knize nevědomky všimla… možná tě jen pohladil po duši a nechal za sebou zvláštní, jemné dojetí. Je to prastarý japonský pojem „mono no aware“ – slovo, které popisuje něco, co člověk spíš cítí než chápe.

Co ten výraz vlastně znamená?

Mono no aware bývá překládáno jako: „křehké dojetí z pomíjivosti věcí“ nebo také „citlivost k okamžikům, které se už nevrátí“. Nejde o smutek. Nejde o tragédii. Je to spíš drobné sevření v hrudi, když si uvědomíš, že něco krásného právě skončilo a protože to skončilo, bylo to vlastně ještě krásnější. Je to pocit, který se nedá vysvětlit rozumem. Musí se prožít.

Kde se s mono no aware setkáme v Odváté čepici?

Možná právě tam, když Mia stojí se sklopenou hlavou na zápraží stájí, a ví, že léto má svou vlastní délku i konec. Nebo když Klára s úsměvem přihodí další balík sena a vzduch voní tím zvláštním klidem, který vydrží jen do podzimu. Či když se v seníku schoulí k sobě dvě dívky, zatímco venku zuří bouřka, a obě cítí, že přesně tenhle okamžik už se nikdy nebude opakovat.

A vůbec v tom, jak se jejich vztah rodí pomalu, s ostychem, oťukáváním a tichem. Všechno je tam křehké. Pomíjivé. Správné právě proto, že to trvá jen chvíli. Přesně tak, jak to umí jen mono no aware.

Kousek, který si můžeš vzít i do svého života.

Možná i ty máš své malé „aware“ okamžiky. Ty drobné záblesky, které netrvají déle než jeden pulz srdce, ale zapamatuješ si je na roky, když tvůj pes položí hlavu do dlaně úplně samozřejmě, jako by to dělal odjakživa, když padá první sníh a v tobě se ozve staré dětské ach, když někomu řekneš něco obyčejného, a přesto víš, že to mělo větší váhu než celé odstavce.

Zkus si jich všimnout. Zastav se na půl vteřiny. Nech je projít tebou tak, jak přicházejí. Tiše, měkce, bez potřeby je držet. To je celé tajemství.

A pokud chceš další podobné okamžiky…

…pak tě srdečně zvu k přečtení příběhu Odváté čepice. Knihy, ve které se mihotá svět koní, letních dní a dvou dívek, jež se učí mít rády nejen sebe navzájem, ale i vlastní křehkost. Je to příběh, který nevolá. Jen ti nastaví dlaň a čeká, zda ji vezmeš.

A třeba právě díky němu najdeš další své „aware“ okamžiky. Takové, které se ti usadí za žebry a zůstanou.